Historie mělnických cihelen


Na Mělníku je doložena výroba pálených cihel již od 16. století. Umístění nevelkých cihelen se v minulosti měnilo podle naleziště a výskytu vhodné cihlářské hlíny na území města. Obec získávala z výroby cihel, které byly žádaným zbožím, značné příjmy. Z řad občanů byli pověřeni dohledem nad cihelnami úředníci, kteří hotové cihly prodávali a prodeje evidovali. Přezdívalo se jim „úředníci nad cihlami“ a „vedli o tom počty“.
Na území Mělníka, Pšovky, Mlazic a Rousovic stávalo několik cihelen. Další malé cihelny, nazývané „selské“, vyráběly cihly na území mezi Brozánkami, Vliněvsí a Křivenicemi. V roce 1907 bylo na Mělnicku 25 cihelen, které celoročně zaměstnávaly 160 dělníků. V roce 1940 se jejich počet se sice zmenšil na 17, ale vzrostl počet dělníků na 278. Další cihelny byly v obcích Nebužely, Brozánky, Dolní Beřkovice, Velký Újezd, Živonín, Velký Borek. Další desítky výroben byly po celém okresu Mělník.
Výroba pálených cihel v tehdejších ručních cihelnách byla náročná a zdlouhavá. Vykopaná jílovitá zemina ( s nízkým obsahem vápníku ) se skladovala na haldách, nechávala se přes zimu vymrznout. Na jaře dělníci hlínu smíchali s vodou, prošlapali, zbavili kamínků a cicvárů ( sražené hrudky kalcitu ). Do takto připravené kašovité hmoty se přidával při míchání tzv. ostřivo - prosátý křemičitý písek ( zabránilo se tak pozdějšímu smršťování a popraskání výrobků ). Směs se uchovávala v nádržích opatřených bedněním, pěchovala se do dřevěných nebo litinových forem podle typu cihly ( klasická cihla měla a dosud má rozměr 28x14x6,5 cm, hmotnost 4,7 kg ). Ruční formování cihel bylo později nahrazeno mechanickými a krájecími stroji, poháněnými párou. Po vysušení na slunci nebo v krytých přístřešcích, které trvalo několik týdnů, se cihly vypalovaly v jednoduchých polních ( do pol. 19. století ) nebo v kruhových či oválných pecích ( po roce 1858 ) při teplotě asi do 1000°C. Jako palivo se používalo dřevo a uhlí. Potom se vypálené cihly nechávaly zvolna vychladnout. Pak následovala jejich přebírka a další uskladnění nebo přímo doprava k zákazníkovi.
Některé výrobny opatřovaly cihly svými značkami ( kolky) nebo různými reliéfy. Od druhé poloviny 19. století začaly značky na cihlářských výrobcích sloužit v tržním prostředí jako dobrá reklama cihelen. Některé cihelny neznačily své výrobky vůbec. Kolky cihlářských výrobků se staly sběratelským artefaktem. Můj kamarád Josef Michovský z Vraňan má ve své sbírce na tisíc takto značených cihel ze všech koutů republiky.
Městská cihelna Mělník
Byla postavena společně s vápenkou v letech 1844 – 1856 na místě mezi dnešními ulicemi Krombholcovou, Nemocniční, U Cihelny a ulicí Příčnou. Náklad na zřízení obou provozů činil 1536 zlatých. V tzv. stabilním katastru, který byl vyhotoven v roce 1842, je na výše uvedeném území vyznačeno jílové hliniště budoucí cihelny. Cihlářská pec byla umístěna poblíž bez bližšího určení. Kancelář firmy byla umístěna v pozdějším objektu obchodníka Václava Haupta v Krombholcově ulici, který se vrátil na Mělník v roce 1851. Této lokalitě se říkalo U Cihelny, tehdy byla součástí katastrálního území Podol. Po vytěžení cihlářské hlíny byla během 1. světové války v této lokalitě cihelna zrušena a hliniště zavezeno.
Novákova cihelna
Stavitel Karel Novák ( 1861 – 1943 ) si vlastní cihelnu s kruhovou vypalovací pecí postavil na stráni za cukrovarem nad Pražskou silnicí, kde se vyskytovalo naleziště cihlářské hlíny. Cihly byly značeny raženým kolkem velké písmeno N. Karel Novák zužitkoval cihly na svých stavbách na Mělníku a okolí ( např. Nové probošství, Spořitelna mělnická, Tyršův dům, Lidový dům, obytné domy na ul. Pražská a Jiráskova, hotel Harasov a j. ). Užitková voda pro výrobu byla čerpána potrubím ze slepého ramena starého Labe. Uprostřed stráně byla zřízena vodárna s čerpadlem. Po zrušení cihelny byla vodárna upravena na rekreační domek. Jednou z pozdějších majitelek tohoto domku v 50. a 60. letech 20. století ) byla malířka a grafička Ludmila Jiřincová. U Pražské silnice pod bývalou cihelnou nechal Karel Novák postavit rodinný domek ve 30. letech 20. století pro své potomky. V domku žije vnučka Karla Nováka paní J.S. s rodinou. Dodnes se této lokalitě říká „U Nováků“. Po hliništi ani po cihelně nezbyly žádné stopy a území je zastaveno rodinnými domky.





Cihelna Antonína Doškáře
V Mělníku – Rousovicích na stráni Brabčov za cukrovarem ( dnes přibližně v těch místech stojí hotel Ludmila ) patří k nejpozději založeným cihelnám.
Cihelnu s kruhovou vypalovací pecí a sušárnou nechal postavit pan Antonín Doškář, zakladatel cihelny ve 20. letech 20. století vedle nově objeveného hliniště . Nad cihelnou si nechal postavit rodinný dům. Za protektorátu všechny cihly z této cihelny putovaly do německé říše. Cihelna prosperovala až do do začátku 50. let 20. století, kdy byla znárodněna. Komín od bývalé kruhové pece byl odstřelen v roce 1953 příslušníky Lidových milicí. Hliniště cihelny pod Brabčovem sloužilo až do 70. let 20. století jako střelnice Lidových milicí a Svazarmu. Po požáru cukrovaru v roce 1986 byl prostor zavezen stavební sutí ze spáleniště. Cihly byly značeny vyraženým písmenem M ( Mělník ).
Cihelnu s kruhovou vypalovací pecí a sušárnou nechal postavit pan Antonín Doškář, zakladatel cihelny ve 20. letech 20. století vedle nově objeveného hliniště . Nad cihelnou si nechal postavit rodinný dům. Za protektorátu všechny cihly z této cihelny putovaly do německé říše. Cihelna prosperovala až do do začátku 50. let 20. století, kdy byla znárodněna. Komín od bývalé kruhové pece byl odstřelen v roce 1953 příslušníky Lidových milicí. Hliniště cihelny pod Brabčovem sloužilo až do 70. let 20. století jako střelnice Lidových milicí a Svazarmu. Po požáru cukrovaru v roce 1986 byl prostor zavezen stavební sutí ze spáleniště. Cihly byly značeny vyraženým písmenem M ( Mělník ).

Cihelna na Mělníku – Pšovce
Byla umístěna za bývalým pšoveckým hřbitovem na rozhraní katastru Pšovky a Mlazic mezi komunikací Českolipská a řekou Labem. Cihelna byla založena ve 2. polovině 19. století. V roce 1924, kdy Pšovka i Mlazice patřily k tzv. Velkému Mělníku, bylo rozhodnuto, že bude rozšířen mělnický říční přístav. Hřbitov založený v roce 1838 i cihelna s pecí musely ustoupit tomuto stavebnímu záměru. Tělesné ostatky zemřelých byly v roce 1926 exhumovány a včetně náhrobků později odvezeny do lokality Na Ráji, kde byl téhož roku založen nový hřbitov. Cihelna již obnovena nebyla. V nedávné době stával na místě cihelny a hřbitova areál Českých loděnic ( původně Magličova pila ), který již také zanikl.
Hromádkova a Petrželkova cihelna
V Mlazicích stávala vlevo pod Českolipskou silnicí před přejezdem železniční tratě poblíž hospody U Jelínků. Cihelnu vybudovali mělničtí podnikatelé František Hromádka a Václav Petrželka ( 1870-1935 ). Druhá Petrželkova cihelna se nacházela v Nebuželích. Cihelna v Mlazicích byla počátkem 50. let znárodněna, provoz byl zastaven. Poslední zbytky staveb a kruhové pece byly demolovány v roce 2003.
Cihelna ve Velkém Borku
Mělnický stavitel Adolf Vohanka ( dříve pracoval ve firmě Karla Nováka, mimo jiné projektoval s Karlem Liebscherem hotel Harasov a velké překladiště v Rybářích ) si na konci 19. století zřídil malou cihelnu ve Velkém Borku ( na konci dnešní ulice Na Samotě ). Pamětníci vědí, že se tato lokalita označovala názvem U Cihelny. Stavitel cihly používal hlavně pro své stavby. Provoz cihelny ukončil v létě roku 1914 po vypuknutí 1. světové války a objekt prodal. Budova byla následně přestavěna na obytné stavení .




Vápenopísková cihelna v Mlazicích
Tato výrobna mezi klasické cihelny vlastně nenáleží. K výrobě cihel se nepoužívala klasická hlína, ale světlý kopaný písek, který pochází ze zvětralých hornin a náplav řek Labe a Vltavy v době čtvrtohorní. Vápenopískové cihly se vyrábí z vápna, písku a vody. Pro výrobu je ve srovnání s jinými materiály zapotřebí malé množství energie.
Cihelnu koupili společníci Eduard Kastner a František Čejka od majitele Karla Mančala v roce 1925. Nachází se v Mlazicích na území ohraničeném ulicemi K. Světlé, Komenského a ul. Dlouhou. Součástí cihelny byla i vápenka a pískovna. Cihly byly velmi oblíbené pro svou výbornou kvalitu i vzhled. Zdivo z těchto cihel se nemuselo omítat, pouze spárovat. Ve 20. a 30. letech 20. století byla řada rodinných domků na Mělníku , ale i průmyslových objektů ( např. skladové objekty cukrovaru, Magličova pila v Mlazicích a překladiště ) postavena z těchto cihel. Nejčastěji se používaly pro zdění pohledových stěn, komínů, plotů a zahradní architektury v kombinaci s jinými stavebními materiály. My máme doma dosud vratové pilíře a sloupky oplocení z těchto cihel, aniž by utrpěla jejich kvalita či vzhled.
Cihelna byla znárodněna po roce 1948 a výroba cihel zrušena. Pískovna byla postupně zavezena sutí a odpadovým materiálem ze stavebních akcí n.p. Liberta. V roce 1971 byly objekty cihelny přestavěny na stáčírnu piva Smíchovských pivovarů Praha, která zde byla až do roku 1992, kdy probíhaly restituce majetků. Potom byla zrušena a areál zůstal bez využití. V současné době je zde umístěna prodejna a sklad firmy OMA s.r.o.
Text, foto a reprofoto: Karel Lojka
Zdroje: František Purš – Náš Mělník I. ( Město Mělník 2013); Historie a současnost podnikání na Mělnicku a Kralupsku ( Městské knihy s.r.o, 2008 ); katalogy cihel z archivu Josefa Michovského; internet

- Přečteno: 32